Opakovaná zkušenost z nejrůznějších diskuzí nad spornými tématy ukazuje na jednu základní věc:

Bojíme se.

Ale ten strach je tak hluboko, že si ani neuvědomujeme. Je v těle, vetkaný uvnitř. Je už součástí naší struktury, našeho těla a tím i našeho charakteru. Je naší obranou. Která brání také sama sebe. Intelektuální debaty nikam nevedou. Internetové diskuze se zvrhávají. Je jich ale i proto tolik. Protože jsou bezpečné. Nedotýkají se našeho těla. Protože stačí, když se téma našeho těla dotkne. A je zle: Porod, kojení, nošení v šátku, plavání kojenců, létání s miminky, holotropní dýchání, bodywork, trans... Nakonec o co jiného než o tělo v jeho největší bezprostřednosti jde v celé té válce pornoprůmyslu a 'morálky'? Lidé se bojí, a hodně. Ale když jim na jejich strach sáhnete, koušou, a hodně. Přitom jediná cesta - je vlastní zkušenost. Bezprostřední dotek. Dotek těla, který našim generacím tolik scházel a schází.